Mentor, díky němuž vyhrává jeden tým za druhým

Většina týmů, které mentoroval, vyhrála akcelerační program, v němž působili. Buduje svou již čtvrtou firmu, In2Greators, v průběhu šesti let. I když má možnost udělat si volno, chvíli neposedí a pouští se do dalších projektů. V současné době jeho firma buduje business-first orientované mobilní platformy a pomáhá společnostem využít jejich inovační potenciál. Kromě toho investuje dvacet až třicet procent svého času do kultivace podnikatelského prostředí v ČR.

O Davidovi 

Působí jako mentor v akceleračních programech Impact Hub 100-day Challenge, Impact First a Laboratoř Nadace Vodafone. U několika startupů pravidelně konzultuje obchodní a rozvojovou strategii. Mezi jeho úspěšné projekty patří například  vítěz 3.kola akceleračního programu Impact First – projekt NášUp, ostravského společensky prospěšného podniku Spirály, brněnské Culture Matters a další. Jak je možné, že se mu tak daří a kde hledá energii pro předávání zkušeností dalším podnikatelům? Vyzpovídali jsme ho.

Davide, jaké to je být mentorem a proč?

Je mi ctí být mentorem. Můžu vykonávat aktivní dobročinnost (myšleno podporovat společensky prospěšné projekty) v oblasti, kde jsem dobrý. Moji známí občas pošlou stovku na neziskovku na konci světa, kde je těžké si ohlídat dopad. Nebo jako špičkoví programátoři v rámci firemního Corporate Social Responsibility programu jdou natřít lavičky do domova důchodců. Z mého pohledu plýtvají potenciálem. Efektivní dobročinnost vidím jako proces, který nastartuje trend. Vyřeší zásadní problém a inspiruje ostatní.

Letos jsem se poprvé v rámci mentoringu dostal k základním a středním školám. Mám syna, který půjde příští rok do školy, a tak je to pro mě naplnění principu „Pay it Forward“. Kvalitní vzdělání na celý život si pro sebe a naše děti zajistíme jen sami. Důležité věci nemůžeme nechat na státu.

Co tě na mentorování naplňuje a proč?

Mentorování je pro mě způsob života. Představuje pro mě podnikatelskou kulturu 21. století. Doplňuje vzdělání v oblastech, které vysoké školy nemůžou nabídnout. Mentorování podporuje trend doby – otevřeného přístupu k informacím. Můžu tak lidem prakticky ukázat, že úspěch vychází ze schopnosti dotáhnout projekty do konce. V angličtině trefně „execution is everything“.

Občas ještě potkám lidi, artefakty 20. století, kteří tvrdí, že jejich nápad je tak super a jedinečný, unikátní, že nemůžou pracovat v týmu a jejich hlavní obavou je, e by jim někdo nápad ukradl. Podle mně za úspěchem stojí: 1) tvrdá práce tj.  dělat více než ostatní 2) dělat efektivněji, 3) změnit paradigma práce. Právě v třetím bodu je největší potenciál. Nejvíce mě potěší,když se mi podaří změnit myšlení týmy, z pasivního přístup na aktivní. Pak je úspěch nevyhnutelný.

Je rozdíl mezi mentorováním čistě byznysově orientovaného projektu nebo projektu spíše dopadového tj. společensky prospěšného?

Záleží v jaké fázi se projekt nachází. U „early stage” není rozdíl znatelný. Projekty si musí uvědomit co chtějí dělat – určit si 2-3 cíle, kterým všechno přizpůsobí. K tomu zajistit podpůrný tým – ať už stážisty nebo placené zaměstnance. Akcelerace je o schopnosti udělat 2 roky práce během 3 měsíců. Obecná rada, kterou dávám všem týmů: zařiďte se tak, zařiďte se tak, ať jste na rozvoj projektu alespoň tři.

U pokročilých projektů řešíme definici úspěchu. Tam už rozdíl je. V byznysu se točíme kolem obratu a zisku, lidí a procesů nebo udržitelnosti. Hledáme pro tým společné postupy a ukazatele, které nám lépe umožní porozumět podnikání. U dopadových projektů není vždy zřejmé, zda je úspěch už samotné dělání dobra nebo dosažení nějakého cíle. U neziskovek a sociálního podnikání navíc není aplikovatelný podnikatelský „punk“. Punk ve smyslu „tak do toho praštíme, vyzkoušíme, poučíme se a uvidíme“. Lidé na to nejsou zvyklí a brzdou je také omezení dotací a nutnost vést papírovou válku.

Nakonec se obě větve ale stejně potkají, u nutnosti komunikovat se svými zákazníky.A já sním o světě, kde se začnou smazávat rozdíly mezi podnikáním, společensky prospěšným byznysem a neziskem. Proč by klasická firma nemohla podnikat s pozitivním sociálním dopadem? Když dnes v práci trávíme více než polovinu doby, co jsme vzhůru, přijde mi absurdní pracovat jen pro peníze.

Jaký projekt bys chtěl mentorovat, ale zatím se ti to nepodařilo? Proč?

Zajímají mě projekty s mezinárodními ambicemi. Projekty, které míří i za hranice ČR, ale ne do Silicon Valley. Tam chtějí všichni a svým způsobem je tam „narváno“. A já se v davu dobře necítím. Velký potenciál vidím v trzích na východ i západ, kousek od nás. Na západ díky levnější pracovní síle, flexibilitě a efektivitě. Na východ zase nepronikly technologie, které jsou na západě standardem. Příkladem jsou FinTechové platformy, které rostou v Anglii raketově někdy od roku 2010.

Aktuálně hledám start up, který by od počátku využil nejsilnější stránky České republiky:

• Jsme nejvíc na východ (rozumné platy pro zaměstnance) a zároveň si můžeme vybírat z velkého trhu vysoce kvalifikovaných lidí. Zvláště v IT.
• Máme možnost přesunout se rychle po Evropě autem / vlakem / letadlem za pár hodin a pár korun
• Máme ideální trh pro validaci produktu. Dostatečně velký na to, získat data o (ne)zájmu klientů, a zároveň se dá rychle oslovit jako celek.

Proč se mi zatím nepodařilo podobný startup mentorovat? Chvíli jsem hledal, ale čeští foundeři překvapivě nevěří vlastním projektům. Respektive, oni tvrdí, že věří – ale zároveň nechtějí opustit své teplé místo v korporátu. A obhájit si to doma před rodinou. Že místo výmluv začnou pracovat. Z mého pohledu jednu věc říkají, jinou dělají. Vymýšlejí si potom zástupné důvody, proč nemůžou podnikat mimo své domovské město. Do takových projektů nechci jít ani jako společník, ani jako mentor.

Neházím ale flintu do žita. V jednom takovém startupu založeném v Kuwaitu se mi nedávno povedlo získat podíl. A budu hledat další, bylo by škoda zkušenosti nepředat.

Měl jsi někdy sám mentora?

Přímo mentora ne. Měl jsem a mám v každém okamžiku 2-3 lidi v okolí, kteří mě posouvají dál vzájemnou diskusí. Moderně se asi navzájem koučujeme. Dáváme si zpětnou vazbu na projekty. Otevíráme si dveře na místa, kde bychom se sami nedostali. Začalo to laboratořemi na vysoké škole, v Red Hatu to byl seniorní management. Nejhodnotnější pro mě byla setkání s izraelskými manažery, kteří trvali na tom, že průměrnou práci ani průměrné lidi nebudeme podporovat. To mě nakoplo, hodně jsem si z toho vzal. No a já jsem v principu upovídaný člověk a vždy, když už jsem předal téměř vše, co jsem znal, hledal jsem, co je další krok.

V podnikání hledám stále náročnější projekty. Líbí se mi přechod z neznáma k něčemu funkčnímu. Udělat tu samou věc podruhé, už mě nudí. Dnes jsou pro mě mentoři úspěšní podnikatelé v různých oblastech. A také foundeři projektů s vizí jiného fungování světa. Nedávno jsem spřáhl síly s Johnem Rhee v projektu TABB, v ČR máme společnost Hayin s.r.o.. John jako rodilý Korejec s praxí z USA žijící v Kuwaitu je pro mě nejlepší společník, jakého jsem si mohl přát. Má za sebou dlouhé roky praxe a do společného podnikání přináší globální nadhled i kontakty z jiného světa.

Líbí se mi, že radost z učení můžeme sdílet. Kromě klasického platu a firemních akcií můžeme našim lidem navíc nabídnout něco mnohem důležitějšího: praktické hands-on zkušenosti se startem businessu v arabském světě, dost možná unikátní na (českém) trhu. Zároveň společně přemýšlíme, jak se posunout zase na úroveň výše.

Kdybys měl dát jednu mentorskou univerzální radu, jak by zněla? a) pro nějaký projekt, b) pro jiného mentora

Univerzální rada pro projekt je za mě jasná: udělejte si prostor pro úspěch – zaveďte si NOT-TO DO list. Oproti TO DO listu má hromadu výhod. S TO DO listem si musím najít čas, kdy úkoly provedu. S NOT-TO DO listem si naopak dělám prostor a říkám, co nebudu dělat. Je to osvobozující pocit! Teď nebudu 3 dny odpovídat na e-maily. Letos nebudu hrát ani jeden golfový turnaj. Nekoupím si nové BMW. Pocitově můžu pak dělat, co chci, a mám úplnou volnost, protože mám najednou hromadu volného času a peníze k tomu.

Pro mentory: nebuďte pokrytečtí a dělejte, co baví vás i klienta. Jen si pořád dávejte na papír očekávání a kontrolujte, jak spolupráce probíhá. V mentoringu se obecně bráníme tomu, abychom přebírali nějakou zodpovědnost. Klient by tak mohl ztratit pocit, že je za volantem vlastního projektu a následně přijít o motivaci. Hrozí taky ztráta prestiže, mentoři jsou jen lidi a nemají patent na rozum. Já říkám “NO A CO”. Uzavřít se dogmaticky v bublině, není nikdy dobrý nápad. Pokud někoho jako mentora baví vyjednávání a startup to chce i potřebuje, proč by při kritickém jednání nemohl být jeho součástí? Startupy dokáží oproti velkým firmám uspět díky porušování zaběhlých pravidel. Odlište se od konkurence a buďte punk. Expertů, kteří neručí za výsledek svojí práce, už máme více než dost.